Archiv zakázek

Soubor soch u kostela sv. kříže, 1998 - 2001

hustopece01.jpg
Místo: 
Hustopeče nad Bečvou

Soubor patnácti barokních soch na ohradní zdi kostela Povýšení sv. Kříže v Hustopečích (okr. Přerov) vznikl kolem r. 1752 a je tvořen pískovcovými, původně barokními sochami různých autorů.

Sochy byly v havarijním stavu, část z nich byla již na konci 19. století nahrazena kopiemi. Stav soch byl však již opět takový, že docházelo k destrukci některých z nich.

Renesanční portál v západním průčelí kostela byl vystavěn z mimořádně nekvalitního místního pískovce a koroze na něm již
pokročila natolik, že ve spodní části docházelo k hloubkovému rozpadu kamene.

Restaurování probíhalo po částech v letech 1998-2001.

Sloup Nejsvětější Trojice, 1999 - 2001

Nejsvětější Trojice
Místo: 
Olomouc

Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, který byl k hrdosti olomouckých občanů v listopadu roku 2000 zařazen mezi památky UNESCO, bývá bez nadsázky označován za perlu moravského barokního sochařství.

Monumentální sloup na olomouckém náměstí, završující většinu pohledových os ústících do náměstí, se stal vrcholným příkladem barokního urbanistického cítění. Se svojí výškou přibližně 32 metrů patrně nemá co do velikosti srovnání v žádném
z evropských měst.

Jeho nespornou uměleckou hodnotu akcentuje sochařská výzdoba celkem 52 samostatných figur sloupu: 18 kamenných soch světců v nadživotní velikosti a 12 nadživotních soch andílků-světlonošů, 12 kamenných reliéfů polopostav apoštolů a 3 reliéfy křesťanských ctností, monumentální vrcholové měděné pozlacené skupiny Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem
a Nanebevzetí se skupinou Panny Marie nesené anděly. Sochařská výzdoba olomouckého sloupu patří k vrcholům moravského sochařství 1. poloviny 18. století.

Křížová cesta v Rudě u Rýmařova 2007 - 2009

Ruda, Kalvárie po  restaurování mini.jpg
Místo: 
Ruda u Rýmařova

Kamenná křížová cesta, postavená nákladem uničovského rychtáře Jiřího Gröschelsbergera v roce 1760, zhotovená dosud neznámou sochařskou dílnou (podle posledních výzkumů mají sochy charakteristické znaky tvorby Jana Kammereita), začíná u filiálního kostela Panny Marie Sněžné, prochází částí obce a směřuje na blízké návrší, kterému dominuje monumentální, 7 m vysoké, sousoší Kalvárie.
Jednotlivá zastavení, mají formu srdcovitých kartuší s reliéfy, nesených konkávně tvarovanými podstavci s římsou a jedním obvodovým stupněm sloužícím jako klekátko. Zastavení jsou zhotovena z jemnozrnného okrově žlutého maletínského pískovce, sochy na Kalvárii, Panna Marie Bolestná, sv. Máří Magdalena, sv. Jan Evangelista a korpus Krista, ze světlého mladějovského pískovce.
Poškození jednotlivých zastavení mělo shodné znaky, určené charakterem stárnutí kamene a způsobem provedení oprav, vysprávek a restaurátorských zásahů. Na maletínském pískovci se prosazovala výrazná kresba železitých žil, které utvářely místy esteticky nepříznivě působící barevné mapy, narušující čitelnost reliéfů. Současně se na povrchu některých zastavení utvářely shluky drobných kruhovitých otvorů po vypadnutých železitých peckách.
Měkčí vrstvy sedimentů ve vrstevnicích kamene byly vydrolené a vyplavené vodou, kámen byl ve velkém rozsahu zvětralý a otevřený, na hranách, profilacích říms a modelaci kartuší rozštěpený drobnými vlasovými trhlinami. Korozí byly ve velkém rozsahu poškozeny střední části podstavců s rozsáhle rekonstruovanými texty a trnože, na kterých byly velké plochy korozních výdrolů a do hloubky vydrolené měkčí vrstvy sedimentů. Reliéfy byly poškozeny především zvětráváním povrchu kamene, které se projevovalo utvářením nehlubokých korozních výdrolů.

Určice, socha sv. Libora, 2010.

sv. Libor mini.jpg
Místo: 
Určice

Socha podživotní velikosti na vyšším podstavci, umístěná u fary kostela, zhotovená z kalcitového pískovce je dílem sochaře F. Krejčíka z Kroměříže z roku 1874, postavená nákladem manželů Libora a Františky Vaněk. Kamenné články podstavce jsou zhotoveny z maletínského pískovce, trnož a obvodové stupně ze středně zrnitého soudržného pískovce.

Socha sv. Libora byla před restaurátorským zásahem v havarijním stavu, rozsáhle poškozená korozí kamene, který byl do hloubky nesoudržný, rozštěpený, poškozený trhlinami a na hranici životnosti. Zkorodovaný povrch kamene byl vymletý srážkovou vodou s velkými úbytky hmoty kamene a plastické modelace. Horní vrstva kamene na tváři světce, exponovaných částech modelace a ve spodní části sochy byla stržená. Na místech, kde povrch kamene nebyl vyplavovaný stékající srážkovou vodou, byla na povrchu kamene usazena vrstva tmavých spadových depozitů a mikroflóry, lokálně byly v hloubkách modelace dochovány zbytky degradovaných nátěrů. Pod těmito vrstvami byl povrch kamene do hloubky pórovitě otevřený, místy z rozvrstvenou povrchovou vrstvou. Exponovaná část levé ruky s atributem byla poškozena rozevřenými trhlinami, způsobenými korozí kovových čepů, jimiž byla část ruky zhotovená jako samostatný kamenný článek kotvena. Trhliny na pravé tváři světce byly způsobeny, odštěpováním horní vrstvy kamene.
Na patce střední části podstavce a římse byly trhliny a do hloubky zvětralé vrstvy měkčích sedimentů horizontálního směru. Horní obvodový stupeň podstavce byl propadlý dovnitř a poškozený trhlinami, způsobenými korozí kovových kramlí. První obvodový stupeň byl rozestoupený, popraskaný a propadlý, zčásti zarostlý navýšenou zeminou a trávou.

Restaurátorský zásah byl zaměřený na hloubkové zpevnění kamene a konsolidaci celku, který byl rozebraný a restaurovaný v dílně. Rozsah degradace kalcitového pískovce, ze kterého byla zhotovena socha byl natolik velký, že bylo rozhodnuto nahradit orginál kopií, zhotovenou jako výdusek z umělého kamene a modelačně rekonstruovaný originál sochy deponovat v interiéru fary. Celek byl znovu osazený na nový betonový základ, vrchol berly byl pozlacený.

Syndikovat obsah